Základní info
Tento článek snad přijde vhod každému, kdo plánuje v zimních měsících (za nás to byl leden) výlet do Janošiekových dier a není si jistý vybavením a schůdností trasy.
Pokud hledáte pouze rychlé informace a nechcete číst zbytek článku popisující cestu, zde jsou:
ano trasa je otevřená a schůdná v zimě i bez průvodce
lze bez větších obtíží projít dolné i horné diery
není potřeba mít mačky ani cepín, ale vzhledem k bezpečnosti - bez nesmeků nevyrážejte ⚠️
hodí se mít s sebou také návleky proti sněhu
mrkněte taky na mapu lavin 🗺️ a zkontrolujte si aktuální lavinovou situaci v oblasti
⬆️ výše uvedené body hodně závisí na aktuálním počasí
O nás
Protože ve dvou se to lépe táhne, tak jsme na výlet jeli - překvapení - dva. Naše ctěná jména jsou Tomáš a Lucie a protože přes týden ze sebe vydáváme to nejlepší ve firmě zaměřující se na IT, rádi o víkendech vypínáme a jezdíme si odpočinout a relaxovat do přírody.
Já se často snažím říkat zajímavosti a moudra, které ne vždy každého zajímají a Lucka zase zbožňuje mapy a rozcestníky, takže se skvěle doplňujeme, protože já něco mluvím a Lucka sleduje trasu 😁.
Plán
Naším cílem bylo v klidu posnídat a vyrazit někdy z rána. Chtěli jsme projít dolní nové diery a horní diery, dále pokračovat na Velký Rozsutec a pak znovu přes diery to vzít zase zpět. Osud nám však naplánoval nakonec jinou trasu, ale k tomu až později.
Vyrážíme
Vstávalo se nám lehce, protože na výšlap jsme se těšili. Posnídali jsme chléb s máslem a nitěmi, které jsme předchozí den nakoupili v místní salaši - kterou doporučujeme navštívit a zajít si i na jídlo - zapili kávou bez které nemůže začít den (IT firma no) a začali se balit na výšlap.
S sebou jsme nabalili nesmeky, návleky proti sněhu, silnější rukavice, termosku s čajem, svačinu, čelovky, telefony, náhradní tričko a ponožky.
Počasí bylo zataženo ve stylu "neurazí nenadchne", takže něco po deváté hodině jsme vyšli. Hned u vstupu jsme se zastavili u velké mapy, kterou jsme museli "povinně" prostudovat.
Cesta
Vydali jsme se vzhůru přes dolné diery a začali se kochat nádhernou přírodou Malé Fatry. Na rozcestníku jsme se pak rozhodli vzít to přes Nové diery s tím, že se vrátíme druhou stranou při sestupu dolů. Sněhu nebylo moc a na žebříky ani nebylo potřeba mít nasazené nesmeky. Byla na nich slabá vrstva sněhu s ledem, ale stačilo dívat se pod nohy a našlapovat opatrněji a byly v pohodě schůdné.
Dorazili jsme na Podžiar a rozhodli se bez zastávky pokračovat na Horné diery. Jestliže do teď jsme potkali max. do 20 lidí, tak na Horných dierách s námi stoupali dohromady přibližně 3 lidé. Cestou jsme potkali jeden pár, který si vychutnával teplý čaj a paní, která se na nás hezky usmívala. Obecně máme rádi lidi co se usmívají, tak jsme se jí snažili úsměv oplatit.
Nízký počet lidí byl super, protože jsme nemuseli čekat u žebříků, mohli jsme se si vychutnávat ticho, vnímat zvuky tekoucí vody a celkově nám cesta ubíhala rychle. V polovině cesty přes Horné diery se Lucka rozhodla nasadit nesmeky, kvůli větší námraze a taky kvůli bezpečnosti. Já jsem byl machýrek, že je zatím nepotřebuji, abych si je o kilometr dál ve větru a bez možnosti se čehokoliv přidržet, nasazoval taky 🤦.
Došli jsme k ukazateli pod Tanečnicou a pokračovali k rozcestí s příhodným názvem Medzirozsutce. Taky se již citelně ochladilo a nechráněni údolím jsme zjistili, že fouká i poměrně silný vítr. Výhledy nebyly v topu a ani nebyly Instafriendly, protože skrz mlhavé počasí, které panovalo nahoře, nešel vidět ani jeden z Rozsutců.
Když jsme dorazili na rozcestí Medzirozsutce, začali jsme přemýšlet o změně trasy. Bylo již poměrně pozdě a skrz časové údaje na ceduli, bychom se vraceli dolů za tmy. V letních měsících by toto nebyl problém, protože s sebou vždy nosíme čelovky, ale jelikože jsme ani jeden na Velkém Rozsutci nebyli, byla mlha a nedovedli jsme skrz sníženou viditelnost odhalit náročnost trasy, rozhodli jsme se jít na Malý Rozsutec a oklikou pokračovat zpět do Terchové.
Snědli jsme chleba s Avokádem (i když nám u toho skoro umrzly prsty) a vydali se na Malý Rozsutec. Zde už byl výšlap o poznání těžší a jít nahoru bez nesmeků by nebyl rozumný nápad. Asi po 20 minutách jsme stanuli nahoře a před námi se objevil tento krásný výhled, který ocení asi jen lidé se šedým zákalem.
Hlavním tématem na vrcholu hory bylo, zda je bezpečné sejít druhou stranou směrem na Podrozsutec anebo bude lepší se vrátit stejnou cestou, kterou jsme tam všichni vyšplhali. My s Luckou neradi chodíme stejnou trasou, takže jsme se rozhodli zkusit sejít druhou stranou a přidala se k nám ještě paní, která sama jít nechtěla.
Slézání bylo opravdu těžší, bylo nutné se hodně přidržovat kovových lan a úsek, kde bylo lano uvolněné byl asi nejnáročnější - hlavně na ruce. Odhadem za půl hodinky jsme byli z nejvíc náročné části dole a pokračovali jsme chůzí na Podrozsutec. Odtamtud jsme se pak už vydali zpět do Terchové. Celou trasu máme zaznamenanou níže. Zabrala nám dohromady asi 5 hodin úplně pohodovým tempem a dohromady měřila 14 km.
Závěrem
I když nás trochu mrzelo, že jsme se nepodívali na Velký Rozsutec, stál výlet za to. Alespoň máme další důvod navštívit Malou Fatru znovu, snad už i za hezčího počasí, abychom si užili výhledy.
Janošikové Diery jsou krásné i v zimě a jestli někdo nemá rád průvody lidí, doporučujeme si je projít právě v zimních měsících.
